Hygiena

Strana 120 v knize Days of war Nights of love, kapitola Hygiena. Zajímavé pojednání o umývání se a o vymývání mozků.

„Další Che Guevarovou vlastností je jeho nápadná špinavost. Nesnáší mytí a nikdy ho neprovozuje. Špinavý je i dokonce podle poměrně nízkých měřítek, které převládají mezi Castrovými muži v Sierra Niestra. Guevara brával občas své muže k jezírku nebo k potoku, aby se mohli umýt a vyprat si šaty. On sám se při těchto příležitostech nikdy nemyl, jen seděl na břehu a pozoroval ostatní. Je opravdu velmi špinavý."

Hanlivý popis Ernesta Geuvary ze spisu CIA z roku 1958

Překvapuje mě, jak často se lidé z hardcore-punkové scény stěžují na osoby, které označují jako „crustery“ nebo „hipíky“: „Crusteři došli a zasmrděli celý klub“. Proč jimi ostatní tolik pohrdají? Asi proto, že mají jiné vnímání čistoty než oni.

Kde se vůbec vzalo naše pojetí a hodnocení čistoty? Západní civilizace mají dlouholetou tradici spojovat si čistotu s dobrem a společenským postavením. Nejlépe to vystihuje staré rčení: „Od čistoty je už jen krok k božství (cleanliness is next to godliness)“. Ve starých řeckých dramatech jsou fůrie popisovány jako špinavé zeschlé a odporné stařeny. Většinou přesný opak toho, jak viděl autor sám sebe. Kromě ostatních vlastností je to právě ta špinavost, která je staví do pozic společenských vyvrženců – do pozic cizinců, bestií a zvířat. To samé platí i dnes ve většině pohádek. Postupem času se čistota stala měřítkem, podle kterého se odlišovali majetní od nemajetných. Ti co shromažďovali majetek a moc, měli spoustu volného času, bavili se ve svých přepychových domech a palácích a zvysoka opovrhovali nevonílky a tuláky, jejichž ruce byli špinavé od práce a těžkého života. Čistota se stala standardem, podle kterého určovala vládnoucí vrstva hodnotu a společenský statut člověka – tak začali samozvaní vládci prohlašovat, že jejich čistota, vykoupená prací jiných, je důkazem božství a vyššího postavení v hierarchii společnosti. Tuto tradici přijímáme dodnes: být „čistý“ je samo o sobě společensky žádoucí.

Z toho pohledu do historie vyplývá, že každý radikál, každý kritik mainstreamových hodnot, by měl být extrémně podezřívavý k vysoké hodnotě, kterou naše tradice připisují čistotě. Co to vlastně znamená „být čistý“?

V současné době je čistota a čistotnost definována hlavně korporacemi, které prodávají hygienické potřeby. To je důležité mít na paměti. Většina jejich produktů je schopna odstranit přirozenou nečistotu a špínu – ale je odstranění přirozené nečistoty a špíny syntetickými chemikáliemi tou jedinou možnou formou hygieny? Jsem minimálně stejně tak zděšen z uměle vyrobených produktů, jako z trochy bláta, prachu, skvrn od jídla nebo (nedejbože!!!) od krve. U té špíny aspoň vím, kde se vzala a jaké má složení. Myšlenka, že je dobré používat chemikálie (šampony, deodoranty nebo čistící prostředky) k odstranění organické špíny, má ještě další důsledky. Zaprvé, podporuje staré křesťanské báchorky o tom, jak je lidské tělo hříšné a mělo by se skrývat – že naše vlastní tělo a fyzická existence vůbec, je nechutná a hříšná. Toto pojetí v nás má vyvolat nejistotu a stud a nechat nás tak v milosti kněžích a dalších expertů, kteří mají zaručený recept na čistotu a spásu: kdysi jsme popírali sami sebe, naše vlastní osoby ve jménu Boha, dnes utrácíme spousty peněz za hygienické potřeby, které se nám snaží vnutit. Zadruhé, kapitalismus mění celý svět z organického (lesy, louky, řeky, pouště, bažiny…) na anorganický (města z betonu a oceli, skládky, stoky, asfaltová předměstí) a myšlenka hygieny (odstraňování organické nečistoty pomocí anorganické čistoty) nás vede k závěru, že náhrada přírody syntetikou není tak špatná a tím ospravedlňuje ziskem motivované ničení planety.

Korporace nezajímá ani tak naše zdraví a čistota, ale spíš zisk, který mají z prodeje. Využívají velkého důrazu, který klademe na hygienu, a v jejím jméně nám prodávají jejich produkty. A kdo ví jaké dlouhodobé účinky mají na naše zdraví? To je asi moc nezajímá. No a pokud se nám díky jejich super šamponům a saponátům bezpečně (a hlavně krutě) testovaných na zvířatech přece jen něco stane, mohou nám tak prodat jejich další výrobek – lék (taky bezpečný a taky testovaný) – a kola kapitalistické ekonomiky se točí dál. A naše pot a pach produkující těla nás udržují v trvalé nejistotě, na které oni bohatnou prodejem dalších věcí: dietních přípravků, prášků na posilování, módního oblečení. Přijmutím jejich definice čistoty přijímáš také ekonomickou nadvládu nad svým životem.

Někteří lidé budou jistě souhlasit, že současné hygienické prostředky nejsou tak úplně nejlepší, ale stále budou tvrdit, že hygiena je zdravější než špína. Do určité míry mají pravdu – pokud stoupneš do hovna, je pravděpodobně dobrý nápad se umýt. Ale kromě těchto naprosto jasných případů, existuje 1000 dalších názorů na to, co je čisté a co ne. Když nahlédneš do jiného prostředí a do jiných kultur, najdeš v nich takové praktiky, které jsou z našeho současného pohledu sebevraždou (například urinoterapie). A stejně tito lidé přežívají jako my. Lidé v Africe žili stovky let naprosto pohodlně v prostředí, které totálně zničilo vymydlené průzkumníky ze západu, když přišli na jejich kontinent. Lidská bytost je schopna se adaptovat na široké spektrum situací a prostředí, takže otázka, který způsob hygieny je ten správný a zdravý, je spíše záležitostí zvyků a tradic, než pevně stanovených biologických zákonů. Zkus někdy porušit tradiční společenské normy: zjistíš, že jíst z popelnic a pár dnů se nekoupat není tak těžké a nebezpečné jak tě učili.

Asi tou nejdůležitější věcí týkající se čistoty je to, co v jejím důsledku ztrácíme. Dříve než jsme začali používat tuny chemikálií, měl každý člověk svou osobitou vůni. Podle této vůně člověk vždy poznal lidi, se kterými byl v kontaktu a které měl rád. Dnes, pokud žena zná vůni muže kterého miluje, je to pravděpodobně jen vůně jeho kolínské (stejná jako mají tisíce dalších) a ne jeho vlastní. A přírodní feromony, pomocí kterých jsme spolu kdysi komunikovali a které hráli tak důležitou roli v naší sexualitě, jsou nahrazeny standardizovanými syntetickými produkty. Dávno jsme zapomněli jaké to je být přirozená lidská bytost a jaké to je vonět jako přirozená lidská bytost. Kdo ví kolik jsme toho vůbec ztratili? Lidé, kteří mě považují za nechutného, když se mi líbí vůně mé přítelkyně nebo mého přítele, když se nevykoupal/a a nenaplácal/a na sebe vagón chemie, když voní jako lidská bytost, jsou pravděpodobně ti samí, kteří se otřesou odporem při představě toho, jak jedí zeleninu čerstvě vytaženou ze země, místo ve fastfoodu z umělých misek. Tolik jsme zvyklí na naši domestikovanou technologií a civilizací modifikovanou existenci, že ani nevíme, co všechno nám uniká.

Takže, co se týká „hipíků“ a „crusterů“, zkus být trochu tolerantnější a otevřenější. Možná, že ti moc nevoní, ale třeba je to tím, že jsi ještě nikdy neměl tu možnost poznat jak voní lidská bytost. Možná, že na tom „být nemytý“, je něco pozitivního, něco co jsi dřív nespozoroval. Poučení z toho příběhu je stejné jako u ostatních anarchistických příběhů – přijímej jen ta pravidla a hodnoty, které ti dávají smysl. Zjisti co ti vyhovuje a nenech si vnutit nic jiného. Ale také se snaž chápat ostatní.

Osm důvodů, proč ti kapitalisté chtějí prodat deodorant:

1. Tělesné pachy jsou erotické a sexuální. To se kapitalistům nelíbí. Proto stojí vždy proti jakémukoliv náznaku citu nebo sexu. Sexuálně probuzení lidé znamenají potenciální nebezpečí pro kapitalisty a jejich sterilní, asexuální svět.

2. Tělesné pachy nám připomínají naši příslušnost ke zvířecímu světu. To kapitalisté nechtějí. Zvířata jsou špinavá. Jedí ze země a ne z plastových misek a kelímků. Jsou otevřeně sexuální. Nenosí saka a kravaty, nečešou si vlasy. A taky nechodí včas do práce.

3. Tělesné pachy jsou jedinečné. Každý člověk má svůj vlastní. Kapitalisté nemají rádi individualitu. Existují miliony tělesných pachů, ale jen pár druhů deodorantů a to se kapitalistům líbí.

4. Některé deodoranty jsou zdraví nebezpečné. Kapitalisté jsou rádi, protože neustále hledají nové nemoci, které by mohli léčit. Kapitalisté zbožňují výrobu nových léků. Mají za ně peníze a vyhrávají s nimi ceny. Také způsobují další nemoci a tak mohou kapitalisté vyrobit ještě více leků.

5. Deodoranty stojí peníze. To se kapitalistům obzvláště líbí.

6. Deodoranty překrývají škodu, kterou na nás páchají jiné výrobky kapitalistů. Jezení masa a jiných chemikáliemi nafetovaných jídel, způsobuje nepříjemný tělesný zápach. Nošení punčoch produkuje nepříjemný zápach. Kapitalisté nechtějí, aby jste přestali jíst maso a nosit punčochy.

7. Ti, co používají deodoranty, jsou nejistí. Kapitalisté mají rádi nejisté lidi. Nejisté lidé nedělají potíže. Také si kupují make-up, šampon, osvěžovače vzduchu a magazíny o dietách.

8. Deodoranty jsou naprosto zbytečné. Na to jsou kapitalisté zvláště pyšní.

zobrazeno 2084x | poslední úprava 27.12.2008