Vaše politika je nudná jak prase

Asi jeden z nejkontroverznějších textů, který namíchnul nemálo jeho čtenářů a čtenářek. A proč asi? Že by uhodil hřebíček na hlavičku? Posuďte sami. Opět kapitola z knihy Days of war Nights of love, strana 188, název kapitolky je Politics.

Přiznej si to, vaše politika je nudná jak prase.

Ty víš, že to tak je. Proč by se jinak každý zarazil, když to slovo řekneš? Proč by jinak návštěvnost vašich schůzek, kde diskutujete a teoretizujete o anarcho-komunismu, spadla na rekordní minimum? Proč je utlačovaný proletariát tak neuvědomělý? A proč se k vám nepřidá do boje za osvobození světa?

Možná, že jste je po těch letech, co jste se snažili je poučit o jejich opravdové situaci a o tom, jak je s nimi zacházeno, začali sami obviňovat za to, v jakých žijí podmínkách. Musejí přece „chtít“ být pod patou kapitalistického imperialismu - proč by jinak neprojevovali žádný zájem o vaše politické působení? Proč se ještě nepřidali k vašemu skandování sloganů na pečlivě naplánovaných a připravených protestech? K navštěvování anarchistických knihoven? Proč si ještě nesedli a nenaučili se všechnu tu terminologii potřebnou k opravdovému porozumění komplexnosti Marxistické ekonomické teorie?

Pravda je taková, že je pro ně vaše politika nudná. Protože je vlastně zcela nepotřebná. Ti lidé totiž vědí, že ty staré a zajeté způsoby vašich protestů – vaše demonstrace, transparenty a různá shromáždění, nejsou schopné docílit jakékoliv změny, protože se stali předvídatelnou součástí statutu quo. A stejně tak dobře vidí, jak je vaše post-Marxistická hantýrka odrazující. Protože ta je ve skutečnosti jen jazykem akademických sporů a ne zbraní použitelnou pro podkopání systému. Vědí, že vaše rivalita, vaše frakční skupiny a vaše nekonečné hádky nad prchavými teoriemi, nikdy nebudou mít vliv na změnu jejich každodenního života. Vědí, že nezáleží na tom, kdo je v kancelářích… na tom, jaké jsou v knihách psány zákony… vědí, že nezáleží na tom, za jaký „ismus“ intelektuálové demonstrují… protože náplň jejich každodenních životů zůstává stále stejná. Oni/my víme, že naše znuděnost je důkazem toho, že „politika“ není klíčem k žádné skutečné změně života. Protože naše životy jsou samy o sobě dostatečně nudné už tak!

A ty to víš taky. Pro kolik z vás je politika povinností? Něčím, čím se zabýváte, protože cítíte, že byste měli, a při tom je ve vašem srdci milion dalších věcí, které byste dělali raději? Vaše dobrovolná práce – je to vaše nejoblíbenější zábava, nebo to děláte ze smyslu z povinnosti? Proč si myslíš, že je tak těžké motivovat ostatní k dobrovolné činnosti, kterou děláš ty? Může to být ten pocit viny, který ti říká, že bys měl naplnit svoji povinnost být politicky aktivním? Možná, že se snažíš dodat tvé „práci“ šťávu tím, že se (vědomě či ne) dostáváš do konfrontací s autoritami: ne protože ti to přinese nějaký přínos, ale aby to udělalo věci více vzrušujícími, aby ses zmocnil té trochy romantiky z bouřlivých časů, které už dávno minuly. Cítil ses někdy jako by ses účastnil nějakého rituálu, již dlouho zajetého druhotného protestu, který stejně slouží jen za účelem posílení pozice mainstreamu? Už jsi někdy tajně toužil po tom, utéci z té stagnace a nudy tvých politických „povinností“?

Není to žádné překvapení, že se k tobě ve tvém politickém úsilí nikdo nepřidal. Možná si sám pro sebe říkáš, že je to těžká, a nevděčná práce, ale že ji někdo dělat musí. Dobře tedy, odpověď zní, NE.

Vlastně nám všem působíš jen obtíže s tou tvojí nudnou, obtížnou politikou. Protože je fakt, že tu není nic důležitějšího než politika. NE ta politika Americké „demokracie“ a zákonů, těch kteří byli vybráni státními zákonodárci, aby vypisovali ty samé šeky a zachraňovali ten samý systém. Ne politikové, anarchisti typu „Připojil jsem se k radikální levici, protože mám rád slovíčkaření o bezvýznamných detailech a rétorické psaní o nedostupné utopii“. Ne politika nějakého vůdčího představitele nebo ideologie, kteří po tobě chtějí, abys skládal oběti pro dobro věci. Ale politika každodenního života. Když oddělíš politiku od bezprostřední, každodenní zkušenosti jednotlivých mužů a žen, stává se kompletně bezvýznamnou. Stává se soukromou doménou bohatých, zabezpečených intelektuálů, kteří si dělají starosti nad takovými chmurnými, hypotetickými věcmi. Jestliže se dostaneš do politiky beze smyslu odpovědnosti a učiníš z politické akce hloupou povinnost, raději než abys z ní udělal vzrušující hru, která je hodnotná už jen sama o sobě, odstrašíš lidi jejichž životy jsou už teď až příliš jednotvárné pro další příděl nudy. Když uděláš z politiky mrtvou věc, neradostnou věc, úděsnou povinnost, stane se jen další vahou zavěšenou na břemenech lidí, místo toho aby tu tíhu lidem pozvedla. A takhle vlastně ničíš celou tu myšlenku politiky jako takové, v očích lidí, pro které by měla být nejdůležitější. Protože všichni mají zájem uvažovat o jejich životech, ptát se sami sebe co chtějí od života a jak toho mohou dosáhnout. Ale ty pro ně děláš z politiky skličující, samosvatou, nesmyslnou hru. Hru která nemá žádný význam pro jejich životy.

Co by mělo být politické? Zdali jsme rádi, když máme jídlo a střechu nad hlavou. Zdali máme pocit, že naše denní trávení času s kamarády, sousedy, spolupracovníky je uspokojující. Zdali máme tu možnost, žít každý den způsobem, po jakém toužíme. A politika by se neměla skládat pouze z diskusí o těchto otázkách, ale z přímého jednání za účelem zlepšení našich životů v bezprostřední přítomnosti. Jednání způsobem, který je sám o sobě zábavným, vzrušujícím, radostným – protože politická akce, která je nudná, obtížná a represivní, může jen tu nudu, únavu a utlačování v našich životech udržovat. Už by neměl být promarněn žádný další čas debatováním nad problémy, které se stávají zbytečnými, jestliže musíme jít příštího dne zase do práce. Už žádné předvídatelné protesty, které autority moc dobře znají a se kterými se dokáží snadno vypořádat. Žádné tradiční protestní akce, které nezní jako napínavé strávení sobotního odpoledne pro potencionální dobrovolníky – protože jednoduše: ty nás nikdy nikam neposunou. Už se nikdy více nesmíme „obětovat pro dobro věci“. Protože my sami, štěstí v našich vlastních životech a v životech našich kamarádů, musejí být našim „dobrem pro věc“.

Po té co učiníme politiku významnou a vzrušující, zbytek bude následovat. Ale po jednotvárné, pouze teoretické a/nebo rituální politice, nepřijde nic hodnotného. Tohle ale neznamená, že bychom se neměli zajímat o blaho lidí, zvířat a ekosystémů, které se přímo nedotýkají naší každodenní existence. Základ naší politiky musí být jasný: musí být bezprostřední, musí být každému jasné, proč stojí za námahu, musí být zábavný sám o sobě. Jak můžeme být schopní udělat něco pozitivního pro jiné, když si sami nedokážeme užít našich vlastních životů?

Konkrétní případ: večerní sbíraní jídla od společností, které by ho vyhodili a nabízení ho lidem, kteří jsou hladový, nebo lidem, kteří jsou unaveni prací a nemohou si to jídlo koupit – to je dobrá politická akce. Ale pouze tehdy, když tě to baví. Jestliže to děláš s kamarády, jestliže při tom potkáš nové přátele, jestliže se u toho třeba zamiluješ nebo jestli si při tom budete vyprávět vtipné anekdoty, nebo jestli se budeš cítit hrdý, když pomůžeš ženě ulehčit její finanční potřeby, tak je to dobrá politická akce. Na druhou stranu, když strávíš celý večer psaním agresivního dopisu do téměř neznámého levicového plátku, kde se budeš snažit vysvětlit, že fejetonista nesprávně použil výraz „anarcho-syndikalista“, nedosáhneš tím ani hovna, a ty to víš.

Možná že je čas pro nové slovo, nový výraz pro „politiku“, když jsi udělal z toho starého slovo tak prokleté. Protože by neměl být nikdo odbyt, když mluvíme o společném jednání za účelem zlepšení našich životů, představujeme naše požadavky, které nijak neokecáš a kterých by mělo být dosaženo tak brzy, jak jen to bude možné – protože přece nebudeme žít věčně, že ne?

- učinit znovu politiku významnou pro naše každodenní životy. Čím vzdálenější objekt našeho politického zájmu, tím menší význam pro nás má… tím méně se nám zdá skutečný a tím míň na nás tlačí… a tím více bude politika nezáživná.

- všechna politická aktivita musí být sama o sobě radostná a vzrušující. Nemůžeš utéci z nudy a neštěstí ještě větší nudou a neštěstím.

- abychom mohli dosáhnout těchto dvou prvních bodů, musíme vytvořit úplně nové politické přístupy a metody. Ty staré jsou již přežité, zastaralé. Možná, že nebyli NIKDY dobré, a proto je náš svět takovým jakým dnes je.

- měj radost sám ze sebe! Není žádné omluvy pro to být znuděný… nebo nudný!

Připoj se k nám, když měníme „revoluci“ v hru - hru hranou pro to nejdůležitější ze všeho, ale přesto radostnou, bezstarostnou hru!

zobrazeno 1934x | poslední úprava 27.12.2008