Práce uvnitř systému

Kapitola Working "within the system" z knihy Days of war Nights of love. Strana 158. Téma média.

Jestliže je porazíš v jejich hře, prohrál/a jsi

Takže… Hraješ v kapele s velice důležitým a revolučním poselstvím a chceš ho pochopitelně předat dál co nejvíce lidem – no, tak se snažíš být co nejvíc populární a prodat hafo desek. Zcela logický postup, že jo? Nebo jsi možná politická aktivistka a myslíš si, že je nezbytné využít mainstreamová média, aby se lidi dozvěděli o určitých problémech. Zdá se, že to dává smysl – je potřeba dosáhnout k lidem, protože jinak si tě nikdo nevšimne. Ano, uvědomuješ si, že děláš kompromisy právě s tím systémem, se kterým se snažíš bojovat. Ale nakonec se to stejně vyplatí, nebo ne? Všichni přece musíme dělat kompromisy…

Je nutné neustále zvažovat, zda-li to, co děláme, má opravdový smysl. A stejně tak stojí za to si pokládat otázku, jestli pokrok v jejich sytému hrdlořezské soutěže a masového marketingu, někdy opravdu může pomoct změnit svět…?! Co by se stalo, kdybychom přestali dělat kompromisy? Kdybychom naprosto přestali hrát jejich hru a zaměřili všechno naše úsilí na vytvoření naší vlastní cesty k rozvinutí myšlenek novými směry?

Revoluce nemůže být vysílána v televizi

Ale samozřejmě že tě chtějí ve své televizní show, v rádiovém vysílání, na rockovém festivalu a ve velkém hudebním vydavatelství. Nestarají se ale o to jestli prodávají ústní vodu nebo anarchistickou revoluci - hlavně že to lidi „žerou“ a kupují. Vědí, že dříve nebo později bude ten nesmyslný a chladný blábol, který normálně nabízejí, lidi nudit. Spoléhají se na tebe, že jim přineseš nové myšlenky, aby jich pak mohli zneužít. Bez toho (bez tebe) by neměli nic nového, co by prodávali lidem. Vědí, že když dokáží najít způsoby, jak prodat tvoje vlastní vyjádření vzteku zase zpátky tobě (čímž vydělají právě na tom pocitu úzkosti, který jejich systém vytváří), tak že tě dostanou na lopatky. Vědí, že žádné poselství, které ty můžeš díky jejich programům rozšířit, nemůže být silnější/vlivnější než poselství, které jejich médium samo sděluje skrz tvoje výtvory – a to jest: zůstaňte na příjmu! Žádné uvědomění, které možná můžeš pozvednout skrze jejich televizi nebo CD prodané ve velkých obchodních centrech, nebude důležitější než to, uvědomit si sílu jednotlivce a možnost jednat sám za sebe. Sledování televize nebo nakupování v supermarketech, pozorování věcí, na kterých se nikdy nebude možno nijak podílet, nebo sledování lidí, které nikdy není možné osobně potkat, nakupování toho, co je nám velkými společnostmi nabízeno - to vše drží lidi v pasivitě. Nečinost spíše než tvorba vlastní hudby, vlastních myšlenek, vlastních životů. Aby jsi motivoval/a lidi k tomu, aby jednali sami za sebe, je nutné být s nimi v přímém kontaktu.

Význam hromadné výroby

Je nám vštěpováno, abychom přemýšleli o našich úspěších v číselných pojmech. Jestliže je zasáhnutí do života jednoho člověka dobrá věc, tak v tom případě zasáhnutí do životů tisíců lidí musí být úžasné. Je jednoduché vidět, kde nás učí takto přemýšlet: celá naše společnost se točí okolo hromadné výroby. Čím více máme zboží, tím více zákazníkům můžeme posloužit. Čím více hlasů můžeme dostat ve volbách, tím více peněz a lepších věcí můžeme získat, je to tak?

Ale dotknout se tisíců lidí tak hluboce a silně, jako jen jednoho nebo třeba deseti lidí, není možné. A možná to nakonec není ani tak revoluční, mít jednu osobu nebo malou skupinu lidí, kteří by říkali ostatním co je správné a co ne. Nebylo by lepší se pokusit o decentralizovaný přístup, kde každý bude pracovat úzce s ostatními okolo sebe, místo toho aby hrstka lidí vedla neosobní dav? Musíš ty, tvoje kapela, nebo tvá nahrávací společnost, zachránit svět jen vy sami? Proč nevěříš a nedáš šanci nikomu jinému, aby ti s tím pomohl? (A zpozoroval/a jsi, jak těžce musíš dupat po všech ostatních, abys dosáhl/a toho úspěchu, který jsi plánoval/a ohledně rozšíření svého poselství?)

Jedna politická kapela hrající na koncertě pro 900 lidí, může přednést revoluční slogany pro každého přítomného, který tam stojí a poslouchá, ale pořád zůstávají mimo dosah většiny přítomných - jsou tam nahoře na pódiu jako „muzikanti“, „umělci“, „hrdinové“. Na druhou stranu, kapela hrající se stejnou vášní, před 40ti lidmi, v soukromějším prostředí, může působit na každého osobně a dát jasně lidem najevo, že každý z nich je schopný dělat to, co dělají oni. A takhle mají možnost vzkřísit třeba další čtyři kapely (nebo podobné revoluční programy) - účinek jejich jednání se zvyšuje exponencionálně. To samé platí pro nahrávací společnosti, spisovatele, řečníky a umělce, a také samozřejmě pro „vůdce“ všech druhů.

Činnost uvnitř systému

Většině z nás se nedostává mnoho potěšení z věcí, které musíme dělat pří práci uvnitř systému. Raději bychom si četli knížku, než psali úkol zadaný do školy. Raději bychom využívali našich schopností, energie a času pro práci na vlastních věcech, než abychom se prodávali zaměstnavatelům. Ale cítíme jako bychom pro ně museli pracovat, ať chceme či nikoliv. Nikdy nám nedojde, o kolik více zábavy by mohlo znamenat převzetí námahy a úsilí, které pro ně obětujeme, z jejich rukou do našich vlastních a dělat si s nimi něco jiného. Jasně že by to ze začátku bylo těžké, ale nic nemůže být těžší než se stavit těm jejich kravinám do konce života! Raději bychom se měli věnovat tomu, jak to něčím nahradit, než se s tím stále jen smiřovat.

Ale ty stále protestuješ a stále se chystáš bojovat proti aktuálnímu stavu věcí. Stále plánuješ změnit věci zevnitř, je to tak? To je teda aspoň to, co ti řekli, že máš dělat. Samozřejmě že náš systém má „náležité postupy“ pro lidi se stížnostmi, kteří se snaží něco změnit k lepšímu – je to ale jen bezpečnostní ventil na uvolnění tlaku, když se lidé moc rozčílí. Myslíš si, že by opravdu nechali každému takovou moc, aby si nastolil vlastní zákony a sesadil je z trůnu? Kdyby tento systém poskytoval možnosti pro opravdovou změnu, lidé by nad nimi získali výhodu už dávno. Bezpočet přesvědčených generací mělo v úmyslu uspět tam, kde ostatní neuspěli – odtud pocházejí třeba právníci a novináři. Jsou to cynické mrtvoly idealistických mladých mužů a žen, kteří si mysleli, že systém může být reformován.

A kromě toho - můžeš věřit sám sobě, že budeš pracovat „uvnitř systému“ z těch správných důvodů a se správnými úmysly? Všichni jsme naprogramováni abychom chtěli „uspět“, abychom se porovnávali podle našeho bohatství a postavení ve společnosti, ať už chceme nebo ne. Mohlo by to být tak, že se chceš stát novinářem, profesorem, politikem, nebo rockovou hvězdou, protože se nemůžeš dokopat k tomu, pečlivě zvážit své další možnosti? Protože se bojíš zkusit rozříznout tu ochrannou linii, která tě uvazuje k bezpečnosti mainstreamového životního stylu? A jak si můžeš být jistý tím, že právě to není ten temný kout tvého srdce, který tě tlačí do hledání úspěchu? Ta část tebe, která miluje pozornost a pocity velikosti tvé popularity a sociálního postavení? Jistě že je skvělé být schopný říct rodičům jaké jsou tvé cíle a přimět je tím k potlesku pro tvá rozhodnutí… Ale je tohle nějaký způsob jak rozhodnout jakým způsobem měnit svět? Naslouchejme našim srdcím, věřme našim instinktům a odmítněme se podílet na čemkoliv co nás nudí nebo rozzuřuje. Potřebujeme živit náš idealismus a naši ochotu riskovat, a ne vymýšlet nové způsoby, jak začlenit naši úzkost a naše zoufalství do společnosti, která je zplodila. Pamatuj, že každý další den, který strávíme „užíváním systému“ je dnem, který jen prodlouží dobu našeho čekání na sytém nový, a na nové způsoby života, které by nahradily ty staré.

Jak se odsud dostat?

Ano, často se zdá, že tu není žádná alternativa než „pracovat uvnitř systému“, pokud chceme věci dotáhnout do konce a nedržet jen naše myšlenky v karanténě uvnitř těsných hranic v podzemí. Ale proč držet naše myšlenky v podzemí a karanténě? Když vložíme všechnu naši energii do rozšíření míst, ve kterých se můžeme vzájemně ovlivňovat jako svobodné, vzájemně si rovné lidské bytosti, raději než se snažit opravit hořící soukolí této společnosti odsouzené ke zkáze, zcela jistě bychom mohli udělat aspoň něco jako úder. Představ si, čeho bychom mohli dosáhnout, kdybychom drželi veškerý náš potenciál ve vlastních rukou, a na vždycky jím odmítli mrhat pro práci v jejich systému – už ani na jednu minutu. Není žádné omluvy pro to nechat třeba jen malý zlomek našich životů, aby se řídil dle věcí, které nemilujeme… Nebo nechat jakýkoliv z našich talentů nebo úsilí, aby sloužili podpoře světa, kterému odporujeme. Namísto toho, bojujme tak tvrdě, a žijme tak tvrdě, aby si nás a všech těch sraček dnešního světa, ti ostatní, kteří žijí uvnitř klecí mainstreamového života, všimli. Udělejme naše společenství něčím větším než jsou oni; utvořme je otevřenější a schopnější nabídnout více životní podpory, tak aby ostatní byli opravdu schopní se k nám připojit.

Systém ve kterém žijeme nabízí jen hry poražených: ekonomická soutěž namísto spolupráce, závody v oblíbenosti namísto společenství, úsilí měřit společenské normy, místo následování jednotlivých snů… Každý v těchto hrách prohrává – tak proč je hrát? Je na nás abychom vytvořili hry nové, více radostné - vzrušující hry namísto těch starých. Nepokoušejme se je porazit v jejich vlastních hrách, ale přimějme je přidat se k nám v těch našich!

zobrazeno 1930x | poslední úprava 27.12.2008