S jako Svoboda

F is for Freedom. Kapitola o svobodě z knihy Days of war Nights of love ze strany 101.

S jako Svoboda

Včera jsem se poprvé po několika měsících projel venku na kole. Všechny překážky po cestě jsme bez problémů překonali, svištěli jsme si to spolu přes hrbolky cest a v ostrých zatáčkách, v úzkých betonových uličkách a přes široká dlážděná náměstí. Cítil jsem vítr ve vlasech a připadal si spíše jako pták obdařený darem létání než jako člověk. Byl jsem beztížný a tak silný! Moje duše najednou opustila moje tělo a povznesl jsem se sám nad sebe, abych mohl vstoupit do nového světa a otevřít se dříve nedosažitelným věcem...ale zároveň jsem se cítíl být mnohem víc sam sebou, než kdykoliv předtím a přišlo mi, že jsem doposud jen bezcílně bloudil pustou pouští. Cítím se silný, drahá, a to nejen kvůli tomu kolu. Někdy si prostě připadám, že dělám tu správnou věc.

Svoboda je pocit. Řiďme se “možností volby”.

Je skoro absurdní jen pomyslet na to, kolik mužů a žen bojovalo a zemřelo za americkou vizi svobody. Tu představuje člověk u voleb. Stojí za oponkou, drží v ruce volební lístek a tužku a přemýšlí, které jméno na seznamu kandidátů zaškrtnout. Skutečná svoboda, ta, za kterou bojujeme, je však něco mnohem velkolepějšího! Pro začátek to znamená, že si vytvoříš vlastní možnosti a vybereš si mezi nimi. Pro lepší ilustraci si představ hudebníka nebo hudebnici hrající s orchestrem nějakou skladbu. Všichni se v jednu chvíli nacházejí v příjemném zvukovém a citovém prostředí, které každý z nich aktivně vytváří při této, na první pohled nenáročné, činnosti. Společně tak mění svět kolem sebe a ten zase ovlivňuje je samotné. Představ si tuhle situaci a přenes ji na každý den svého života – tohle by teprve byla opravdová svoboda!

Když se chce, všechno jde!

V létě roku 1999 přesvědčila Tristrana Tzarathustru, speciálního agenta CrimethInc., jedna z jeho milenek, aby s ní šel do drahé italské restaurace. Celý rok předtím jedl jen z odpadků, protože si slíbil, že nebude nijak přispívat ani se podílet či podporovat celosvětovou kapitalistickou ekonomiku. Dlouhé měsíce před tímto pozváním málem vyhladověl k smrti. Žil v tu dobu ve městě, kde na něj pokukovalo svůdně zabalené jídlo z výlohy na  každém rohu. Zůstat věrný svému slibu tehdy dokázal pouze neustálým zastrašováním sebe sama. Stále si totiž připomínal, že kdyby jakkoli polevil ve svém úsilí, znamenalo by to podrobit se systému, který způsoboval hlad milionům lidí na světě.

Pocit porušení svého vlastního zákazu ho vyděsil, protože nebyl připravený na ten ohromující pocit vysvobození, který v něm narůstal ve chvíli, kdy zvedal v restauraci vidličku ze stolu. Bylo to, jako by se měl zbořit svět, ale nestalo se tak. Tedy, celý svět se vlastně zbořil, bez jediného zvuku. A nový svět se zrodil – nemyslitelný a neuchopitelný. Byl stejný jako ten starý, ale Tristran tu teď seděl a jedl drahé jídlo po boku svých nepřátel jako by se nic nedělo.

Všechny ty hrozivé možnosti tohoto světa se před ním zase otevřely, tak jako v jeho mládí - to, že se může stát naprosto cokoliv. Že může udělat cokoliv – zabít člověka, skákat přes budovy, vzdorovat očekáváním…A s hrůzou si uvědomil, že jeho duše jásá, nedbajíce na svědomí, které nesouhlasí. Vyskočil ze židle a utíkal do ulic, které pak procházel několik hodin, zmučený tím rozporem, který v sobě nosil.

A přesně dvě minuty po půlnoci měl prozření a utíkal domů, kde si napsal tyto poznámky:

Svobodu lze nalézt jen skrze jednání. Ve chvílích, kdy formuješ sám sebe a tudíž i okolní svět. Řiď se starým pořekadlem: „Když se chce, všechno jde.“ Tady je příklad: Revolucionáři nestačí pouze odstranit omezení a řády starého světa. Svobodný se cítí až tehdy, když od základu mění celou společnost a tím i sebe. Aby ses cítil/cítila stejně, musíš být schopný/schopna udělat v každém momentě Tvého života cokoliv. Tak jako ve starém příběhu o Achillovi a želvě:

Jednoho dne se želva zeptala Achilla: „Achille, jsi svobodný?“ a on odpověděl:

„Samozřejmě, že jsem svobodný! Jsem přece Achilles – bůh mezi lidmi. A jsem tedy volný. Mohu si dělat, co chci!“

„Takže“, vyzvídala dál želva, „můžeš mě zabít?“

„Snadno! Jsem nesmrtelný (jak se ukázalo, nebyla to tak docela pravda) hrdina celého Řecka, legendární a opředený pověstmi a ty jsi jen…želva.“

„Tak mě zabij“ vyzvala ho želva stroze.

„Ale ty jsi přece moje nejlepší kamarádka, moje blízká společnice, moje družka! Nikdy bych tě nedokázal zabít!“ řekl Achilles.

„Přesně tak“ zašeptala želva a Achilles se otřásl.

Poučení z tohoto příběhu je jasné. V situaci, kdy už má všechno nějaký připsaný význam, je svoboda nepodstatná a irelevantní. Je tomu tak proto, že všechno, co můžeš udělat už je předem předurčeno - nemáš na vybranou. Skutečnou svobodu proto pocítíš jen ve chvíli, kdy zažiješ něco nového a neočekávaného. Volný se budeš cítit tehdy, kdy do hry vstoupí pro tebe nové prvky a ty z nich vytvoříš, co sám chceš. Zkus to sám, není to nic těžkého. Začni od píky a udělej si svůj vlastní svět!

Jestli z tebe má být revolucionář - pravý ideozločinec - , nesmíš vyjít ze cviku. Musíš pořád hledat a nacházet sám sebe. Posouvej hranice a porušuj všechna pravidla a omezení, která ti zkříží cestu!

Problém je, že uplatňování absolutní svobody bude vždycky v konfliktu s tvými vlastními touhami a přáními. Vím, že i když se cítím skvěle – volný a nesvázaný žádným omezením, s plným žaludkem a v pohodě, přeju si spoustu věcí. Určitě to znáš, taky máš spoustu přání a snů. Já si hlavně pořád z celého srdce přeju, abych nemusel dělat kompromisy s těmi hajzly. Abych nikdy nemusel jednat se zvířaty jako s potravou. Abych nikdy nemusel těm sráčům dávat svoje peníze. Abys nemusel ani ty. Aby nikdo nemusel…

Odpověď na všechno výše řečené je jednoduchá. Musíme zkrátka vytvořit svět, ve kterém je možné úplně všechno a je to zároveň žádoucí a potřebné. V takovém světě by neexistovaly věci jako hřích, přetvářka a pokrytectví nebo pocity viny. V ideálním případě by naše revoluce měla vytvořit svět, ve kterém není nic nemožné a všechno je v pohodě (řečeno s nadsázkou). Nechceme totiž nic menšího než totální svobodu a volnost pro všechny! Pokud nechci odolat žádnému pokušení a nic si odepřít, měl bych vytvořit svět plný takových pokušení, ale bez hanby a studu z nich. Jen si představ svět bez masa a mléčných produktů. Svět, ve kterém nemají místo přepychové, elitářské restaurace pro buržousty!

zobrazeno 2079x | poslední úprava 27.5.2009
pridej.cz


Zpět do knihovny